K chameleonovi se většinou přirovnává člověk, který neoplývá zvláště dobrými charakterovými vlastnostmi. Přitom si nějaké pohrdání vůbec nezaslouží. Je přeci spousta jiných zvířat, která také mění svůj vzhled nebo alespoň barvu. V říši zvířat to ani jinak nejde. Musíte být buď rychlí nebo neviditelní. Chameleon dostal od obojího trochu. Jeho tělo obsahuje zvláštní vaky, které se mohou nafouknout nebo zploštět. V jeho kůži je zakomponováno mnoho buněk různých barev. Proto se chameleon může měnit i barevně. Jestliže se se v jeho kůži uvolní a stejnosměrně rozdělí černé melanofory, chameleon ztmavne. Dobře uzpůsobený je i jeho jazyk. Špičku jazyka má kuželovitě ztluštělou, aby mohl svou oběť úderem omráčit. A rána je to asi slušná.

§ Jeho jazyk dokáže vystřelit rychlostí až dvacet jeden kilometr za hodinu.
Přísavkou na konci jazyku si ulovenou kořist prostě přitáhne. K usnadnění tohoto úkonu má na konci ještě lepivý sekret. Pak už nic nebrání tomu, aby ulovené sousto doputovalo tam, kam má.

Barva podle nálady?

Chameleon je na světě už celkem dlouho. Jeho předkové se vyskytovali ve východní Africe už před více než šedesáti milióny lety. Později se rozšířili i do dalších oblastí tropů a subtropů. Jejich teritorium zahrnuje mořské pobřeží i několikatisícové nadmořské výšky v Ugandě. V říši zvířat se většinou musejí utkat dva samci, aby získali vytouženou samičku. Nebo se jejich souboje konají proto, aby si obhájili svá území.

I chameleoni mezi sebou zápasí. Nestává se, že by jeden druhému ublížil. Spíše to vypadá jako zápas sumo. Přetlačují a vytlačují se tak dlouho, dokud jeden z nich není natolik unavený, že odchází. Zajímavé je, že se přírodovědci nemohou dost dobře shodnout, proč chameleon mění barvu.
– Jedni tvrdí, že je to z důvodu přizpůsobení se okolí.
– Druzí zastávají názor, že jejich barva signalizuje momentální náladu.