Technika provází nás lidi už hodně dlouho. A tak jsme si na ni zvykli a často ji využíváme, abychom si usnadnili život nebo dosahovali toho, čeho bychom bez ní zvládnout nedosáhli. Ale musíme si přiznat, že jsme s ní my lidé měli nejednou i problémy. Lidé z továren se kdysi báli, že je připraví o práci, dlouhodobě nám často škodí, třeba v podobě aut v silničním provozu nebo stále dokonalejších zbraňových systémů, a ani v současnosti se o ní nelze vždy vyjadřovat v superlativech. Protože má vždycky svá plus, ale i mínus.
Dnes se tak, jak se zdá, sází čím dál víc na umělou inteligenci. My lidé učíme roboty, aby za nás nejen pracovali, ale i mysleli. A občas zaslechneme třeba i hlasy, že nás taková umělá inteligence jednou překoná a ovládne. A co se toho týká… po poslední zkušenosti s ní nevím, zda se toho bát nebo nebát. Jestli věřit tomu, že jednou budou stroje chytřejší než my, nebo se bát toho, že nás ovládnou se svou současnou úrovní.
Na Facebooku jsem například našel uměle inteligentní nabídku. Že prý jí stačí zadat, kam chceme jet na dovolenou a jak má naše dovolená vypadat podle našich představ, a robot nám poradí řešení, které nám bude vyhovovat nejlépe. A i když jsem to nepotřeboval, zkusil jsem to. Zadal jsem tedy vytouženou cílovou destinaci. George. A co následovalo? V několika dalších krocích jsem byl oslovován jako George a bylo po mně vyžadováno, ať zadám cílovou destinaci.
Pak to stroj asi pochopil. A nasměroval mě žádaným směrem. Jenom se trochu odchýlil z trasy a místo do jihoafrického George mě poslal deset tisíc kilometrů vedle, do středoamerického George Townu. Pak chtěl vědět, proč tam chci jet. Odpověděl jsem po pravdě, že za holkama. A tak mi bylo doporučeno, abych hledal na tamních farmářských trzích. Snad že jsou holky nějaké krávy, či co? A nakonec mi umělá inteligence slíbila, že mi pošle e-mailem nabídky ubytování v oněch místech. A to dopadlo nejlépe. Nepřišlo mi nic. A tak se technického pokroku trochu bojím. Kdyby nás jednou ovládla zrovna tahle umělá inteligence…